Kdysi byl kavárenský povaleč úctyhodný pojem, který většinou znamenal, že se ještě stále v Ostravě nacházejí umělci, kteří tvoří tím, že se inspiruji ve svém okolí a také tím, že tvoří tichou entitu v jinak rušných prostorách.
Prostředí typické pro kavárenské povaleče se tak je:
·         Kavárna
·         Hospoda
·         Putyka
·         Čajovna
·         Restaurace
·         Pivnice

Nejčastěji se však míní právě kavárny, kterých bylo v době od první republiky až po pád minulého režimu po všech městech habaděj. Avšak s nástup materialismu a kapitalismu mnoho klasických kaváren, které zdobily honosná náměstíčka a malebné uličky po všech velkých městech, většinou zanikla v konkurenčním boji se silnějšími a exotičtějšími kavárnami s lepším PR a lepší marketingovou strategii.

Na trhu došlo k přesycení a klasické kavárny, jako kavárna Elektra, kavárna Slavia, kavárna Červený pavouk či Kavárna Moravanka nebo Kavárna Kovárna v Ostravě zanikly a nahradily je kavárny jako Starbucks a jiné to go kavárny, které už postrádají jak svou osobitost, tak své štamgasty, kteří stejně jako anglické pubs tvořily základ společenského života v daném okruhu.
Kavárny totiž nejsou jenom kapitalistické instituce, jsou to základy volnočasové aktivity intelektuálů – nebo alespoň byly. Dnes kavárny nahradily vinárny hospody, kluby a cukrárny. Klasickou kavárnu, aby člověk pohledal.

Kavárna s duší
V Ostravě už se nachází jenom málo most, která by byla ponechána v původním, tedy estetickém a kulturním duchu doby, kdy mezi nejznámější kavárenské povaleče patřili na konci devatenáctého století Jaroslav Vrchlický, Vítězslav Nezval, za první republiky Fráňa Šrámek nebo Jaroslav Hašek, a ve druhé polovině minulého století ten nejznámější ze všech, Bohumil Hrabal, které právě v kavárnách (Slavia) a v hospůdkách (U Zlatého tygra) psal své pábitele, Směšné lásky i Obsluhoval jsem Anglického krále.